neděle 27. listopadu 2016

Výzva Rudolfa Jičínského pražským vlkodlakům

Bratři, sestry,
ať už jsou věci jakékoliv a ať si říká, kdo chce, co chce, až půjdete kolem jednoho z oněch "starých míst", tak, bez ohledu na to, čemu a zdali věříte či nikoliv, prostě poděkujte duchům. Poděkujte. Tak či onak. Bez nich, ať na ně věříme či ne, by nás zemřelo mnohem, mnohem více. Je jedno, jakého totemu jsou. Nebo nejsou. Poděkujte.

Rudolf Jičínský

sobota 26. listopadu 2016

Pražský Golem zneškodněn

Včera v pozdních večerních hodinách Daniel Vlček, operativec DH, provedl rituál, kterým získal šém pro zneškodnění pražského Golema. Stalo se tak na Vítkovském zřídle za asistence jeho kolegů z obou Hlídek, i civilních Jiných.
Když se Golem objevil, další člen operativy DH, Aleš Hradil, mu připevnil šém na hruď a Golem se rozpadl v prach. Nebezpečí, které představoval pro Prahu, je tedy zažehnáno, a to přičiněním obou Hlídek, které zásah stál mnoho energie a úsilí. 

pátek 25. listopadu 2016

Oznámení Tarru Häyhä, Vlkodlačí šamanky z Finských stepí, k Pražské Smečce

Moji bratři a sestry z města Prahy. Vím, že prožíváte těžké časy, plné strachu a bolesti, ale pamatujte, že vaše největší síla je ve vaší Smečce. Pokud se semknete a budete stát jeden při druhém, bez rozdílu, kdo byl kletbou zasažen a kdo ne, věřím, že tyto zlé časy překonáte.
Z toho, co jsem sama shlédla včera na štábu Noční hlídky města Prahy, jsem přesvědčena, že kletba stíhající náš rod bude brzy zlomena a my budeme moci znovu žít beze strachu.
Je mi líto, že vás v tomto musím zanechat, ale můj úkol zde skončil a má Smečka na severu mně potřebuje.
Ale z vašeho středu byla iniciována nová, mladá šamanka, kterou znáte jako Cat. Neochvějně věřím, že vám v těchto těžkých časech, stejně jako i v budoucnu bude dobrou duchovní rádkyní a opatrovnicí prastarých tradic našeho rodu. Věřím, že se naučíte důvěřovat její moudrosti a že z jejích rad vyjde mnoho dobrého pro vaši Smečku.
Kéž vás provází dobří duchové.

Otevřený dopis Václava Poláka pražským upírům

Všem upírům města Prahy:
Mnozí z Vás si mou osobu spojují s nechvalně známým případem upířího vraha. Stejně jako lidé, i my bohužel děláme chyby. Důležité je se z těchto chyb poučit a neopakovat je. Já jsem si své chyby vědom a nehodlám podobný tragický omyl opakovat.
Bohužel se takové věci u mnoha Hlídek na světě řeší dohodami. S tímto jednáním nesouhlasím a proto jsem vyjednal u pražské Nejtemnější, aby jakékoliv přerušení legálního lovu mělo nulovou toleranci a bylo velmi tvrdě trestáno.

Václav Polák

čtvrtek 24. listopadu 2016

Otevřený dopis Rudolfa Jičínského pražským vlkodlakům

Pražským vlkodlakům:

a) Nesmyslné prohlášení nejsvětlejší přecházím, nemá cenu se jím vůbec zabývat.

b) K tomu podstatnému: věc, která nás postihla - a naneštěstí mnoho z nás - není nemoc, ale cosi na způsob kletby. Vyžaduje si tedy nasazení nesmírných zdrojů, které naštěstí DH má a na řešení problémů vynakládá. Mohu vás ujistit, že věštci a rituální mágové mají plné ruce práce. DH je známa příčina onoho jevu a pracuje na získání prostředků k řešení a vyřešení. Naneštěstí to není metoda "jdi a rozbij", proto nemá smysl se takto tázat. Nejtemnější mě ujistila, že chová naději ve velmi brzké zlomení kletby. Smrt řady z nás je tragédií a sotva nám může být útěchou, že viníkem s nejvyšší pravděpodobností není nikdo ze stálejších rezidentů Prahy.

S upřímnou soustrastí pozůstalým
Rudolf Jičínský

Otevřený dopis Alexandry Zychové pražským Hlídkám

Vážení členové obou hlídek,

my, Jiní Prahy, víme, že naše město bylo, je, a vždy bude kotlem, pod kterým někdo řádně zatopil. Problémy chodí dveřmi, oknem a občas se objeví přímo v našem středu. Praha není klidné místo k žití a mnohdy je skutečně výzvou pro nás, její občany.
Ve svém okolí slýchám velmi často pouze negativní ohlas na práci, kterou odvádíte. To špatné se pamatuje vždy lépe, negativní zážitky jsou silnější a déle přetrvávají.
Slovy díků se ale šetří - vaše práce je samozřejmostí, na kterou jsme si zvykli. Jako vzduch, který dýcháme.
Jste nedílnou součástí našich životů a mnohdy je vaše služba dlouhá, nevděčná a opomenutá.
Ráda bych vám tímto poděkovala za skvělou práci, kterou odvádíte pro větší bezpečí Prahy.
Chápu, že je to nesnadná a mnohdy náročná práce, která vás může zavést až na samotný okraj příčetnosti a morálky a já a společnost Jiných v Praze oceňujeme, že se stále držíte a ještě jste onu hranici nepřekročili.
Sama vím z vlastní zkušenosti, že nebýt vás, dnes nejsem mezi živými a za to vám děkuji.
Děkuji vám za tvrdou práci, kterou denně odvádíte.
Děkuji vám, že máte vždy otevřené dveře pro ty, kteří potřebují vaši pomoc.
Děkuji vám za nepředpojatost. Za to, že odkládáte stranou všechny předsudky a osobní domněnky, že jednáte vždy profesionálně a na základě faktů, nikoliv vašich emocí.
Jsem hrdá na to, že jsem občankou města, které se může pyšnit tak skvělou posádkou, která funguje jako dobře promazaný stroj a bezpečí Jiných staví vždy před své vlastní zájmy.

Děkuji Vám, Alice, že vedete Noční hlídku ke střízlivému rozumu a jste proti předpojatosti a předsudkům, které jinak vládnou naší společnosti. Děkuji Vám, že jednáte spravedlivě a moudře, jak se od Nejsvětlejší tohoto města očekává.
Děkuji Vám, že neděláte rozdíly mezi zadrženými a že s nimi jednáte na základě jejich zločinů, nikoliv na základě příslušnosti a toho, jak je Šero iniciovalo.
Děkuji léčitelům a zaříkávačům za jejich neúnavnou pomoc civilnímu obyvatelstvu. Děkuji za vaši energii, kterou vkládáte do vytváření náhrad pro nás, Proměněné.

Děkuji Vám, Evo, že vedete Denní hlídku hlavně v zájmu civilních obyvatel, nikoliv v zájmu vlastním. Děkuji Vám, že jste politicky nestranná a nevměšujete se do interních záležitostí zaběhlých společenských struktur Jiných. Děkuji Vám, že vedete své Hlídkaře k tomu, aby pamatovali na to, že Hlídka a politika nejdou dohromady.
Děkuji, že pražská společnost Jiných se na Vás může vždy obrátit s jistotou, že jí poskytnete pravdivé informace.

Ve světle nedávného dění v Praze taktéž děkuji všem Hlídkařům v poli, kteří se neúnavně snaží chránit nás před nebezpečím, které se v ulicích pohybuje.

Pevně věřím, že nadále ve vaší práci budete pokračovat a dále zůstanete ostřím čepele a zároveň jazýčkem vah naší společnosti.

S pozdravem
Alexandra Zychová

Rozhovor s Václavem Polákem

Po odstoupení Marie Bitové z pozice Nejvyššího upíra je Praha poněkud nejistá, kdo bude jejím nástupcem. Přinášíme vám rozhovor s jedním z kandidátů, Václavem Polákem, hlavou Nočního klubu.

JP: Dobré odpoledne, mohl byste se pro naše čtenáře vyjádřit ke stávající situaci mezi upíry?

VP: Jistě, velice rád vysvětlím jak to momentálně vypadá.

JP: Slečna Bitová odstoupila a kandidáti na post Nejvyššího upíra jsou momentálně dva, je to tak?

VP: Ano a ne. Stát se Nejvyšším upírem může každý z nás, pokud je dostatečně prospěšný pro naši komunitu. Nicméně si dovolím říci, že já a slečna Zychová jsou nejvíce očekávané možnosti.

JP: Znamená to, že vy dva jste nejprospěšnější?

VP: Neříkal bych nejprospěšnější, možná se objeví nějaký lepší kandidát. Nicméně ano, za sebe můžu říct, že se snažím být prospěšný co nejvíce. Koneckonců, kdo zná mou minulost, ví, že jsem býval ten nejposlednější z posledních a musel jsem toho udělat mnoho, abych se dostal tam, kde jsem teď. Vždy mi jde primárně o dobro upíří komunity a o to, aby se i ti slabší z nás cítili plnohodnotnými členy. Momentálně zařizuji několik řekněme užitkových budov pro upíry, ve kterých se budou cítit bezpečně.

JP: Můžete to upřesnit?

VP: Nebudu zabíhat do úplných podrobností - právě kvůli tomu, aby o nich věděli pouze upíři a tím pádem byli co nejvíce v bezpečí. Nicméně co mohu říct je to, že účelem bude, aby se zde scházeli všichni upíři. Bez ohledu na to k jakému klubu patří, nebo jaké jsou jejich politické názory.

JP: Teď z trochu jiného soudku - jistě jste viděl video ve kterém jste, řekněme, hlavní hvězdou.

VP: To mi pochopitelně neuniklo. Mám rád satiru a video mě neurazilo. Jen bych si dovolil několik věcí uvést na pravou míru: Rozhodně nechci stavět zeď kolem Holešovic ani jiných čtvrtí a rozhodně nejsem pouze loutka Evy Schwarzkoppové. Někteří upíři namítají, že jsem ovlivněn tím, že sloužím v Denní hlídce. Je to naopak výhodou, neboť mohu případné problémy řešit rychleji.

JP: Chtěl byste ještě něco vzkázat?

VP: Ano. Zde doufám budu mluvit i za slečnu Zychovou: Chtěl bych vzkázat celé upíří komunitě, aby své politické názory řešila v klidu a bez zbytečného násilí. Co si budem povídat, žádné nepokoje si myslím nikdo z nás nepřeje.

JP: Děkuji za rozhovor.

středa 23. listopadu 2016

Názor anonymního upíra

Vážení čtenáři, opět vám přinášíme názory z vašich řad - tentokrát se jedná o komentář ke stávající situaci mezi upíry.
Už toho bylo dost. Nechci nadvládu Schwarzkoppové nad upíry. Za Vlada jsme byli svobodní. Mařenka byla hlídkařka a kam se to dostalo. Zavražděný upír na legálním lovu a vrah se vykoupil dvěma hůlkami s šerou modlitbou. Polák neměl koule vzepřít se Schwarzkoppové a udělat něco pro upíry, potrestat vraha. Nebýt Lexy tak tu vrah ještě běhá a dál vyrábí vražedné hůlky s šerou modlitbou.
STOP Schwarzkoppové 
STOP Hlídkařskému poskoku Polákovi
SVOBODU UPÍŘÍ SPOLEČNOSTI


neděle 20. listopadu 2016

Nejvyšší upírka města Prahy odstupuje

Marie Bitová oficiálně potvrdila, že se ve světle posledních událostí rozhodla odstoupit z pozice Nejvyššího upíra. Nástupce na její místo je zatím v jednání.

Opatrnost, ale ne paniku

Včera ve večerních a nočních hodinách se v důsledku zvýšené magické aktivity na území Prahy objevovaly bytosti pocházející ze Šera, známé také jako chiméry. Operativcům Hlídek se podařilo odrazit všechny útoky na Jiné, kteří na ně náhodou narazili. Dnes zatím k žádnému dalšímu napadení nedošlo, ale přesto doporučuji obyvatelům Prahy zvýšenou opatrnost pro případ, že by se chiméry znovu objevily. 
Tyto Šeré konstrukty způsobují magická zranění a je možné je zranit taktéž pouze magií, přičemž je potřeba použít kouzla příslušná několika živlům. 
Myslím, že není důvod propadat panice nebo přílišným obavám o vlastní bezpečnost. Stačí jen být opatrný a v případě napadení jen vydržet než dorazí hlídkaři, kteří situaci dostanou pod kontrolu. 

úterý 19. dubna 2016

Dopis Hynka Krušiny pražským Jiným

Jamesi DiGreyi, Rudolfe Jičínský a v neposlední řadě Aleno Široká, děkuji vám za snahu, která přinesla ovoce v podobě mé svobody. Jsem vám zavázán za vaši stálou péči.
A vy ostatní, kteří soudíte a odsuzujete, aniž byste pohnuli prstem a projevili trochu snahy, pochopení, nebo soucitu, zamyslete se nad svými činy. Jsme ve vašich rukou, tak neplýtvejte krví, která je tak vzácná. Naše krev není ani Temná, ani Světlá. Je vzácná, protože je Jiná.

Buďte s Bohem.

Hynek Krušina IV. z Lichtenburka

neděle 17. dubna 2016

Otevřený dopis od Petra Rybáře

JP vám přináší další z vyjádření jednoho ze stoupenců Rudolfa Pozníčka alias Ježíše II.  

Prosím, zveřejněte tento text nejdříve v sobotu večer. Jeho poselstvím není nic menšího než pravda. Ne jako zaklínadlo pro cokoli, jako se stává tak ráda Dohoda, ale jako princip, o který bychom se měli vedle lásky snažit a to i přes naši nedokonalost.
Kdo jsem? Podle našich zvyklostí jsem Petr Rybář, Jiný, Světlý, jasnovidec čtvrté kategorie. Zároveň pracuji na jednotce intenzivní péče FN Bulovka. A jsem také věřící křesťan. Jistě poznáte, že kombinace mého zaměření s mou prací není snadná. Není jednoduché pečovat o lidi, jimž jejich utrpení čtete z očí a o nichž víte, že veškerá snaha je marná. Ptal jsem se sám sebe, proč Bůh na mne uložil takový kříž. To trvalo až do okamžiku, kdy jsem potkal Ježíše zde mezi námi. Ano, vím, co se o něm říká. Že to byl blázen, podvodník a sebevrah, který se raději oběsil, než by čelil ztrátě své moci, kterou rád dával na odiv.

Já ho na tomto světě znal lépe, než kdokoli z jeho kritiků. Ano, mohl zde být blázen. Blázen v tom, že věřil, že otevře oči všem lidem, Jiným i běžným a ukáže jim pravdu o jejich bytí, umenší jejich utrpení a nastolí království Boží na tomto světě. Zvykli jsme si příliš používat dělení Světlý – Temný a zapomněli jsme na zásadnější dělení Bůh – Ďábel a to byla pravda, se kterou přišel Ježíš. Také jsme se naučili používat slovo Jiný, které nás vyčleňuje od lidí a dělá z nás něco více - a tak jsme zapomněli cosi podstatného, dávného. 
Ježíš říkal, že všichni Světlí jsou andělé seslaní Bohem pomáhat lidem, ale jak přijali smrtelné tělo, přijali i pokušení a zapomněli. On zde byl proto, aby jim pomohl rozvzpomenout se. Jistě už tušíte, co kázal o Temných: jsou to vyslanci Satana. Nicméně i oni přijali těla a s tím i svobodnou vůli a pokud budou chtít, mohou se vzepřít Satanovu diktátu a svými činy nalézt odpuštění u Boha a vystoupat na Nebesa, až přijde jejich čas. Věděl také, že ten, jež se zde nazývá Nejtemnějším přímo slouží Satanu a proto mu měl chlapec Adam ukázat, že se ho nebojíme a že je malý ve své pýše.
Viděl jsem až do hloubi jeho duše a tak vím, že není ani podvodník. Až potud se mnou nemusíte souhlasit. Co je ale zřejmé a každý, kdo je požehnán zřením jako já si to může ověřit: Ježíš nezemřel jako sebevrah, ale byl sprostě zabit v cele Noční hlídky, do jejíchž rukou ho vydal jeden z našich bratří. Mluvil jsem s ním včera v noci a hořce svého činu litoval. Kam ho dohnalo jeho svědomí, jste si mohli přečíst v Černé kronice dnes ráno. Ježíš je pravý mučedník. Nabízí se tak otázka, proč ti, kdo se nazývají Světlí sloužící v Noční hlídce, kde by měli dohlížet na věc Světla, se tak úporně brání poznání pravdy? Zdá se, že mají ve svých řadách zmiji, která otravuje kořeny stromu Pravdy. Já se o to se sestrami a s bratry, Jinými i normálními, pokusím ještě dnes odpoledne. Pokud však naše upřímná snaha selže, nedovolte lži, aby vyhrála. Horší než Satanovi sloužící vyslanec Satana mezi jeho hordou, je ten, kdo mu slouží skryt mezi těmi, kdo by měli jednat v božím jménu. Pravý Jidáš a zaprodanec.
Já již další pokus mít nebudu. Dnes večer za mnou přišel Ježíš ve snu a vzkázal mi tu radostnou novinu, že náš čas v tomto slzavém údolí je u konce a mám se se sestrami vrátit k němu po bok jeho Otce za to, jek jsme stáli po jeho boku. Mimo jiné za to, že mu zde sestry pomáhaly s mnohým léčením, a já, že svými skromnými schopnostmi pomáhal vzdorovat Satanu, aby nás neodhalil příliš brzo. Budeme se tam modlit za vás všechny, abyste i vy prozřeli a stanuli po našem boku, a přimlouvat se za vás všechny, koho jsem na své pozemské pouti poznali. A tobě, vrahu Ježíše na jeho druhé pouti po Zemi, tobě odpouštím.
Petr Rybář

pátek 15. dubna 2016

Prohlášení pražské Alfy

Vážené a vážení,
mám pro vás dvě zprávy:
a) problém "vlkodlačice a její světlé kamarádky" byl o minulém víkendu zdárně vyřešen, jednejte tedy podle toho (zachovejte klid a nestartujte automaticky při pohledu na náhodnou obrateňku).
b) Časy nejsou nikdy jednoduché, a proto bych každému z nás doporučoval vstřícnost, pokud se na něj obrátí nějaký dravý soused se slušně formulovanou nabídkou určité vzájemné výpomoci.
S pozdravem,
Rudolf Jičínský

středa 13. dubna 2016

Omluva blízkým Davida Dolejského

Jsem ten, který zabil upíra Davida Dolejského. Tímto prohlášením bych se chtěl veřejně omluvit jeho rodině, přátelům a Nejvyšší upírce za čin, který jsem spáchal. Nechtěl jsem apriori nikomu ublížit, chtěl jsem pouze bránit svoji rodinu. Věděl jsem, že na moji rodinu byla vypsaná licence, protože jsem s ní byl vydírán. Sešel jsem se s Nejvyšší upírkou, celou záležitost s ní probral a akceptoval její podmínky.

Já Nejvyšší upír Marie Bitová jsem byla přítomna tomuto prohlášení, omluvu jsem přijala a trest byl přijat v plné výši a situace tím uzavřena.
Svědkem nám byla Nejsvětlejší NH Alice Malenová
Odsouhlaseno zástupcem Nejtemnější DH Alešem Hradilem

úterý 12. dubna 2016

Charita bez postranních úmyslů?

Včera v podvečer dorazila do Prahy známá mecenáška Alina Karpová, o které jsem vás již v minulosti informovala. Paní Karpová v Praze hodlá spolu s manželem strávit minimálně několik příštích měsíců, ale už den po svém příjezdu nelení a dává za pravdu své pověsti. Dnes dopoledne absolvovala jednání na pražském magistrátu, na kterém se dohodla s radními pro Prahu 8 na vhodném způsobu pomoci v oblastech, které paní Karpovou zajímají. V následujících dnech a týdnech se tak dočkáme oprav a instalace nového pouličního osvětlení v některých problematických zákoutích, dále rozšíření činnosti Domů dětí a mládeže zejména o aktivity spojené se street artem, a v neposlední řadě i vyškolení pomocných magistrátních pracovníků, kteří budou v reflexních vestách zdarma doprovázet děti do školy a následně na zájmové kroužky.

Paní Karpová mi v krátkém rozhovoru za chůze naznačila, že nechce pomáhat lidem tak, aby v nich vzbuzovala pocit dluhů a závazků vůči komukoliv, a proto také volí cestu spolupráce s oficiálními lidskými strukturami a nepřímé plošné působení skrz ně. Podařilo se mi dále zjistit, že společnost Karpov Solutions, která patří lidskému manželovi paní Karpové Dimitrijovi a která se zabývá zejména logistikou barevných kovů, elektroniky a květin, v nedávné době zakoupila skladovací a logistický komplex nedaleko obce Šestajovice u Prahy. Dá se očekávat, že až vstoupí na český trh, bude jeho jméno mít už díky aktivitám jeho ženy dobrý zvuk.

Vyjádření druhého známého pražského mecenáše pana I. S. Gribojedova k těmto aktivitám se nám nepodařilo získat.

pondělí 11. dubna 2016

Interview s upírem: "S anarchisty se nebavte."

Jeden z pražských residentů se minulý týden setkal s lidmi, kteří jsou v Praze známí jako anarchisté. Rozhodl se popsat veřejnosti své setkání a vyjádřit svůj názor na "tu bandu hajzlů", jak sám řekl. JP vám přináší rozhovor s tímto upírem.

JP: Před pár dny jste se setkal se skupinou, která si z Prahy zjevně dělá holubník. Jak se to celé seběhlo?

J. D.: Šli jsme s kamarádem z fotbalu a kus od planetária v Holeškách jsme prostě potkali tři chlápky, co měli divný řeči o Dohodě a hlídkách... Nakonec to dopadlo tak, že jsme se nechali vyhecovat a zašli jsme s nimi hloubš do Stromovky ukázat, kdo tady vládne. Povídali, že Jiní jsou lepší než lidi a že by lidi měli Jinejm sloužit a tak...

JP: Takže jste to chtěli vyzkoušet?

J. D.: No jo, no, lidská vůle je slabá, ne? Teda, lidská... No prostě jsme tam zašli a chtěli jsme si najít nějakýho člověka, co by se nám pěkně klaněl... No, nevyšlo to. Potkali jsme tam zničeho nic hlídky a nějak se to celý semlelo... Anarchisti se tam s nima servali a pak utekli a já taky, utekl jsem domů a doufal, že to bude v cajku.

JP: A co bylo dál?

J. D.: No zavolala mi Nejvyšší, tak se to řešilo a pak mě napadlo, že by možná lidi měli vědět, že nejsou sami, kdo se bojej chodit po městě, když tu řádí tadle banda.

JP: Takže se jich bojíte?

J. D.: A vy snad ne? Je to pár magorů, to možná jo, ale jsou silný jako prase a i když maj strach z hlídek - byli hodně posraní třeba z pražský Alfy - tak bych se s nima nechtěl potat v boji. Hlídky to nemaj teďkonc lehký... Navíc ty anarchisti se neštítěj zatáhnout do průseru vobyčejný Jiný, který si jsou po svejch. Chtěl bych všecky Pražáky varovat, ať si daj pozor na chlápky, co do nich budou hustit, že Dohoda je k ničemu a hlídky že nedělaj svou práci a lidi nám maj sloužit. Jestli je někdo potká, tak mu radím, ať se od nich drží dál a vůbec se s nima nedává do řeči.


JP: Děkuji za rozhovor.

sobota 9. dubna 2016

NH Praha vypisuje odměnu na anarchisty

Noční hlídka pátrá po trojici Jiných německého původu pro napadení a usmrcení hlídkaře, napadnení několika dalších Jiných včetně hlídkařů, nepovolená čerpání, nepovolená užití magie a nepovolené rituály:
Alex Laser - proměněnec, pravděpodobně vlkodlak
Josef K. - vykladač či jasnovidec
Tomas Brückmeier - vědmák nebo zaříkávač
Tito Jiní jsou obecně známí jako anarchisté
Nabízíme odměnu 2000 EUR Jinému, který poskytne informace vedoucí k jejich zadržení.
Tito Jiní jsou velmi nebezpeční, za žádnou cenu se je nepokoušejte zadržet sami.

Symboly anarchistů:

Josef K.


Bruckmeier

Alex Laser



Dohoda ohledně situace v Holešovicích


Včera ve večerních hodinách dospěli nevyšší úpírka Prahy Marie Bitová a Igor Sergejevič Girbojedov k dohodě. Dosavadní spory v Holešovicích byly způsobeny z velké části nedorozumněním a vzájemným nepochopením. Všechny spory se včera vyjasnili a obě strany nebudou nadále pokračovat v šarvátkách. Na základě této dohody bude Noční hlídka patrolovat ulicích Holešovic už jen občasně. V případě, že by se kterýkoli Jiný zde cítil z jakéhokoli důvodu v ohrožení, neváhejte kontaktovat hlídku.

NH Praha

DH: Výzva ke kapitulaci anarchistů

Tímto vyzývám skupinu zvanou Anarchisté, pohybující se v současné době na území města Prahy, jakož i pražské rezidenty, kteří s nimi spolupracují, aby se nejpozději do půlnoci dne 10.4.2016 vzdali na štábu Denní hlídky. Pokud tak učiní, bude s nimi zacházeno shovívavě. Pokud se však rozhodnou pokračovat v páchaní zločinů jako doposud, bude pražská Denní hlídka nucena použít všechny dostupné prostředky k vyřešení problému, který představují.

Aleš Hradil, zástupce Nejtemnější Denní hlídky Praha

Holešovice - Civilní válka, nebo velké divadlo?

Rozhovor s předním politologem a odborníkem na mezinárodní vztahy prof. Tomášem Svěceným

JP: Pane profesore, pražským veřejným míněním v poslední době hýbou především události v Holešovicích. Co si o nich myslíte Vy jako politolog?

TS:  Ty události vypadají navenek vskutku znepokojivě. Když se však na ně podíváme blíže a zkusíme si je věcně rozebrat, můžeme dojít k poměrně překvapivým závěrům.
   Na první pohled by se běžnému obyvateli Holešovic z některých zpráv mohlo zdát, že žije skoro na pokr aji civilní války či dokonce že už snad tento konflikt probíhá. Toto úterý jsem se osobně šel projít po Holešovicích, abych se o situaci přesvědčil na vlastní oči. Očekával jsem, že téměř na každém holešovickém rohu budu potkávat skupinky ozbrojených Světlých a Temných, kteří se vzápětí do sebe pustí. K mému překvapení jsem normálně procházel ulicemi a na Jiného jsem téměř nenarazil. Tedy pokud nepočítám příslušníky Hlídek, které jsem za tu cca hodinovou procházku potkal asi pětkrát.
   Nabízí se logicky otázka, kdo a co šířením takovýchto poplašných zpráv sleduje …

JP: A máte ohledně toho nějaké vysvětlení?
TS:  V první řadě si asi musíme položit otázku, komu by případná panika a vyvolávání sporů mezi holešovickými rezidenty mohla prospět. V této souvislosti je zajímavá nedávno zveřejněná výroční zpráva českých bezpečnostních složek o rostoucím vlivu některých zahraničních mocností na našem území. Dle těchto informací zpravodajské služby těchto států přes své pracovníky významně zintenzivnily svoji aktivitu v ČR. Jejich vycvičení specialisté se obvykle vydávají za příslušníky diplomatického sboru své ambasády nebo se jinak snaží splynout jako běžní rezidenti s místním obyvatelstvem. Obecně disponují velmi štědrými fondy, které hojně využívají k podpoře místních komunit. Například u čínské a ruské ambasády se uvádí, že se jejich diplomatické sbory za poslední roky až ztrojnásobily. Otázkou je, co je důvodem takového markantního nárůstu počtu pracovníků, když je intenzita diplomatických vztahů téměř beze změn.
   Scénář je už vyzkoušený a osvědčený a vykazuje stále stejné znaky. Nejdříve se zapojit jako podporovatel do místních prospěšných aktivit, štědře se uvést a vytvořit si určité jméno a kontakty. Následuje navázání sympatizantů a vytvoření určité formálnější organizace. Dalším bodem je právě vyvolávání chaosu, vymezení se proti stávajícím autoritám a následná nabídka svého řešení.

JP: A hrozí něco takového i nám, v Praze?
TS:   Tady, v Praze, už jsme naštěstí za ta léta na ledacos zvyklí. Proto věřím, že už si většina místních obyvatel vytvořila na podobné vlivy cosi jako určitou formu imunity a že všechna podobná „zaručená řešení“ budou posuzovat obyčejným selským rozumem a zvažovat, komu ve finále především mohou prospět a komu uškodí. Není nic jednoduššího, než se na situaci ve své čtvrti zeptat svých dlouholetých sousedů - tedy někoho, koho už znám velmi dobře. A komu mohu skutečně věřit.

Vyjádření Nejvyšší upírky: vztah společnosti k upírům

Vzhledem ke stoupající nenávisti vůči nám, upírům bych všem pražským jiným něco vzkázala.

Opravdu se domníváte, že za dobu mého dohledu vše zůstalo ve starých kolejích? Jako za vlády Vlada nebo anarchie před mým nástupem, kdy gangy bojovaly o každý metr svého území a nebraly ohled na to, kdo bude zastižen v křížové palbě?

Ráda bych poukázala na některé výsledky naší činnosti za poslední dva roky.
- Šli jsme po stopách některých drogových dealerů a postupně jsme je, včetně jejich centrál, odstranili.
- Smrtelná ruská mafie ve Stodůlkách a čínská v Kobylisích se přestaly rozmáhat a přestaly utlačovat lidi. Známe jejich slabá místa, a pokaždé, když se začnou rozlézat a rozmáhat kam nemají, dostanou přes prsty.
- Nabízíme ochranu lidí, jiných a jejich majetku – ovšem pouze, pokud si to přejí. O žádné vydírání a podobné věci nemáme zájem. Zřejmě v jiných stále zůstalo zakořeněné povědomí o tzv. výpalném, které vybíraly kdysi gangy. Ochrana je práce za peníze, jako každá jiná a nutit ji někomu nemáme v úmyslu. Pokud se tak stává, jděte za pražskou hlídkou (Denní nebo Noční hlídka) nebo za mnou a ohlaste to.

Berte na vědomí, že změnit vše od základu jde velmi pomalu a je to zdlouhavý proces. Navíc je potřeba spolupráce i druhé strany, to jest vás ostatních.
Občanskou válku a nepokoje v Holešovicích jsme nezačali my. Nikomu nic nevnucujeme ani nevyhrožujeme. Pokud vám někdo vyhrožuje, máte s ním problémy a je to upír, obraťte se na mě nebo na hlídky.

Ještě jedna prosba na všechny. Nabádám vás v dobrém úmyslu, abyste neporušovali Velkou dohodu nebo nepomáhali jiným, kteří ji porušují. Např. skupině anarchistů, kteří se snaží vnést do našeho města chaos a rozbroje. Hlídky jsou tu pro nás všechny a pokud jsou v ohrožení, měli bychom se za ně postavit. Kdo z vás bude mít nějaké informace o pobytu této skupiny, popř. jejich pohybu, ať to neprodleně nahlásí DH nebo NH. Bez jejich práce a těžké dřiny by nebyla Praha tím čím je. Nenechme si narušit rovnováhu a klid Prahy.

Děkuji za vaši pozornost. Nejvyšší upírka města Prahy Marie Bitová

pátek 8. dubna 2016

Vyjádření Nejvyšší upírky k událostem posledních dní

Vážení pražští Jiní a především pražští upíři,
s velkým smutkem vám musím oznámit úmrtí našich přátel v posledních dvou týdnech.

V neděli 27.3.2016 dopoledne byl zavražděn upír Petr Vondruška. Jeho vrah byl po dlouhém pátrání dopaden pražskými hlídkami. Tento Jiný má těžkou mnohočetnou poruchu osobnosti. V Praze se vyskytoval velmi krátce. Jeho část osobnosti, která spolupracuje s hlídkami, se hluboce omlouvá pozůstalým. Nyní dobrovolně pobývá ve vězení Noční hlídky a pravděpodobně se již nikdy na svět nepodívá.

Téhož dne večer zemřeli čtyři naši upíři na obchodní schůzce s panem Gribojedovem. Ten hlídkám tvrdí, že jej napadli a on se pouze bránil. Bohužel jediným svědkem je on sám. Po zdlouhavém vyšetřování se DH i NH shodly, že otisky v Šeru i důkazy mluví pro jeho verzi výpovědi. Osobně si myslím, že Vladimír Nešpor i Milan Štengl byli velmi dobří mluvčí a překladatelé, kteří by se nenechali jen tak vyprovokovat. Bohužel své důvody nám už nikdy nevysvětlí. Jaroslav Koza a Jiří Šmíd byli jejich doprovod. Obávali jsme se o jejich bezpečí, když se nám již ráno ztratil Petr Vondruška. K mé velké lítosti byli zabiti mocným kouzlem a nedalo se jim již nijak pomoci. Z tohoto důvodu vás varuji, dejte si před dotyčným mužem z Ruska velký pozor.
Toto varování platí do odvolání.

V úterý dne 29.3. zemřel David Dolejský rukou pražského jiného. David byl na lovu, na který měl licenci. Bohužel na této licenci bylo jméno příbuzné tohoto vraha. Ten bez rozmyslu Davida zabil. DH vraha zadržela a po výslechu propustila s domluvou a výstrahou.
S tímto postupem nesouhlasím a budu s DH dál vyjednávat o jiném trestu.
Útok na Jiného bez povolenky a bez zvážení nenásilného řešení, byť z osobních důvodů, nemůže projít jen s domluvou! Naše životy jsou stejně cenné jako ostatních jiných.

Hlavní důvod, proč zveřejňujeme tuto skutečnost až teď, je, že jsme dosud čekali na výsledky vyšetřování hlídek.

Marie Bitová, Nejvyšší upírka města Prahy

středa 6. dubna 2016

Anarchisté opět v Praze - máme se jich bát?


Pravidelní čtenáři JP si jistě pamatují, že na podzim minulého roku Prahu poctila svou přítomností skupina několika Jiných, kteří odsuzují Dohodu. Nejspíš si vzpomenete i na to, že tito tzv. anarchisté na nějakou dobu násilím převzali vydávání JP a unášeli členy hlídek.
Nyní se do Prahy vrátili a já považuji za svou povinnost pojmenovat to, co dělají, čím vyhrožují a jak se chovají, aby nejen hlídky, ale i běžní Jiní věděli, s kým mají co do činění.
Myslím si, že není zapotřebí panikařit. Myslím si, že rozhodně není nutné přestat v nejbližších dnech vycházet z domova. Myslím si, že není třeba mít strach – stačí být obezřetný. Ostatně, proto jsem se rozhodla vydat i tenhle článek – já sama se jich nebojím, ale jsem ostražitá. Byť jsou tihle lidé prachsprostí teroristé, lze se jim bránit.

Co jsou vlastně zač?

Na podzim přijelo z Německa celkem pět teroristů. Prvním z nich je vlkodlak Alex Laser, který zažil bombardování Drážďan za druhé světové války – z této zkušenosti vychází jeho pevné přesvědčení, že lidské technologie jsou už na takové úrovni, že začaly být nebezpečné pro Jiné. Rád vám o svém traumatu z mládí bude vyprávět, i když se ho nezeptáte nebo projevíte nezájem.
Další je Herr Doktor – člověk, kterému se dostanete pod ruce, pokud z vás anarchisté budou chtít dostat nějaké informace nebo prohlášení působením fyzické bolesti. Rád má při práci puštěnou vážnou hudbu – mezi jeho nejoblíbenější skladby patří Vivaldiho Čtvero ročních dob.
Posledním anarchistou, kterému se budu více věnovat, je Josef K. Pravděpodobně pochází z Čech (což vyvozuji z faktu, že na rozdíl od ostatních nemá iritující němesky pžisfukh). Jde o hlavního ideologa skupiny – je naprosto přesvědčen o své pravdě a když se opravdu snaží, tak místy dokáže člověka donutit aspoň přemýšlet o tom, co říká o Dohodě. Zajímalo by mě, zda je jméno, kterým se představuje, záměrnou narážkou na Kafku, nebo jde o shodu okolností.
Nakonec uvedu dvě členky této buňky, o kterých toho příliš mnoho nevím: vědmu Zirru (nenapravitelnou kleptomanku – jistě, vědmy kradou, to víme všichni - ale tolik?!) a proměněnku, jejíž jméno si nepamatuji. Na druhou stranu, kdo potřebuje jméno, když se dokáže změnit v lemura.

O co jim jde?

Jak už jsem uvedla, mají strach z lidí, ačkoliv je považují za méněcenné - myslí si, že lidé jsou nebezpeční hlavně svými technologiemi. Z tohoto strachu vyplývá jejich touha svrhnout Dohodu, ukázat lidem, že Jiní existují a že umějí věci, kterých lidé nejsou a nikdy nebudou schopni.
Domnívám se, že anarchisté se budou pokoušet nabrat v Praze další členy. Proto varuji všechny, kteří snad někdy pocítili byť jen špetku nesouhlasu s Dohodou či s institucemi, které tato listina ustanovuje, aby si dobře rozmysleli, zda je teroristická rétorika natolik dobrá, aby ospravedlnila vraždy, které jsou odhodláni spáchat.
Právě anarchisté jsou zodpovědní za smrt Denního hlídkaře Františka Počty. Právě anarchisté jsou zodpovědní za masivní čerpání, které proběhlo včera večer v Holešovicích. A je to právě tahle skupina, která se tak brutálně radikalizovala - jsou odhodlaní udělat cokoliv pro to, aby dohnali obě pražské hlídky k rozpadu.


Ano, Dohoda může být stará. Může být zkostnatělá. Může mít nepříznivé efekty, můžeme mít pocit, že je potřeba ji revidovat, updatovat, aktualizovat. Ale žádný z těchto důvodů přece nemůže být omluvou pro chladnokrevné vraždění.
Každopádně říkám: nebojte se jich, jen si na sebe dávejte pozor. 

Kritika hlídek z úst Petra Rybáře

Zde uveřejňuji další text, který se týká Jiných okolo Rudolfa Pozníčka, známého také jako Ježíš.  Připadá mi zajímavé sledovat, jak myslí jeho stoupenci a jak vidí situaci, která nastala v důsledku jejich jednání. Názory "Ježíšovců" nesdílím, ale myslím, že mají právo se vyjádřit. A uznávám, že představa, že mám někoho zavřeného několik dní až týdnů ve sklepě některé hlídky, by se mi asi nelíbila.

Není kam se obrátit

Pokud by vše fungovalo tak jak má, měl by prostý Jiný zajít za svou Hlídkou a vnést stížnost na druhou stranu. Ale co zde, kde "Nejsvětlejší" pomáhá přivést k životu Temné hlídkaře, zatímco pro Světlé nehlídkaře není v těchto plánech místo? Může snad Světlý bez obav zajít k Noční hlídce, když v jejích prostorách jsou Světlí necháváni k odstranění? Je snad život Temného hlídkaře cennější než život otců od rodin, nebo snad životy spousty trpících, kterým se snažila pomoci skupina léčitelek, která za to teď bude souzena Inkvizicí? Kdo to posuzuje? Který život je důležitější? Sedí snad ve vedení Hlídek Bůh?
Takové počínání neprospívá ani Světlu, ani člověku a ani Jiným. Jediné, komu prospívá, je panovačné zlo sedící v čele Denní hlídky, které se už ani nesnaží skrývat své zvrácené pohnutky. Příkladem budiž příběh Světlého Jiného Adama. Tento teprve nedávno iniciovaný mladík, který mohl v budoucnu pomoci díky svému nadání mnoha lidem, je už od Velikonoc držen ve vězení Denní hlídky bez udání důvodu, bez zahájení stíhání, bez toho, že by byli zpraveni jeho nejbližší. Jaký je důvod k jeho zadržení? A není to jen špička ledovce? Může si snad Denní hlídka zadržovat koho chce?
Adama znám jako vnímavého, empatického chlapce zapáleného pro věc Světla. Dobrého studenta a ochotného dobrovolníka, kdekoli cítil, že je jeho pomoc potřeba. Nedovolme jeho další držení.
Šiřme Pravdu. Té se zlo bojí a před ní vždy nakonec prohraje.

- P.Rybář -

úterý 5. dubna 2016

Vyjádření stoupenců Ježíše Krista II ke smrti jejich vůdce

Následující text jsem dostala k uveřejnění od stoupenců člověka, který se považoval za nového Ježíše Krista. Jakkoliv nesouhlasím s věcmi, které v něm stojí, rozhodla jsem se ho uveřejnit jako možný názor na věc. 
„Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.“

V dnešní vyprázdněné, nivelizované, relativistické společnosti není symbolem bezpráví soud a poprava. Něco takového by sentimentální, povrchně angažovaný člověk naší doby ve své duchovní prázdnotě neunesl. Bojíme se smrti a v obavě z vlastního zranění a konečnosti se vyhýbáme pohledu na bolest a umírání druhých. 

Proto Pilát těchto dní zvolil, a nelze popřít že nikoliv hloupě, jinou cestu. Proto člověk Rudolf Pozníček, Syn Boží, nezemřel na kříži ze dřeva, ale na kříži z lhostejnosti, pomluv a lží. Hlídkaři, ti Římané dneška, ho obviňují, že se zalekl soudu, že si v obavě z trestu, z toho, že bude zbaven svých schopností Jiného, vzal život. Zapomněli však, že Rudolf věděl, co ho z jejich rukou čeká. Že o tom mluvil se svými věrnými. 
Mohl kdykoliv couvnout, mohl poprosit svého... našeho Otce, aby od něj odňal tento kalich. 
„Ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ 
A tak jako člověk Ježíš z Nazareta před téměř dvěma tisíci lety vzal i člověk Rudolf Pozníček svůj kříž a šel. Šel na Golgotu falešné lítosti, pohrdání, posměchu a nepochopení. Šel s nezlomnou vírou v to, že svou smrtí znovuobrodí boží zvěst v našich srdcích. Šel s nadějí, že duše jednoho každého z nás se znovu otevře slovům spásy. Šel s láskou, boží láskou ke svým věrným i ke svým katanům.
A tam, ve své cele, když ne rukou tak vůlí těch, kteří ho odsoudili na smrt – protože ve světě Jiných je tak snadné si ruce nejen umýt, ale ani si je neušpinit – zemřel Syn Boží, Bůh a Člověk, abychom my nezemřeli, ale měli život věčný.
Amen.

pondělí 4. dubna 2016

Otevřený dopis I. S. Gribojedova

Vážení pražští Jiní,
píši tyto řádky rozhořčen a hluboce zarmoucen událostmi posledních dní, které nás všechny citelně zasáhly. Vražda hlídkaře Františka Počty je otřesným a odsouzeníhodným činem, který nemá místo v našem krásném městě.
Jakákoliv ideologie není omluvou pro šíření strachu a nenávisti v řadách pražských Jiných. Proti takovému jednání je třeba promptně zakročit.
Jsem odhodlaný nabídnout pomocnou ruku pražským hlídkám a plně je podpořit v jejich jednání. Zároveň vyzývám pražskou veřejnost k bdělosti a opatrnosti. Nenechte zločin vládnout tomuto městu a nebojte se zdvihnout hlas, je-li vám činěno příkoří.
Nenechte skupinu přivandrovalých radikálů, aby vás nutila krčit se ve vašich domovech a obávat se o životy vašich nejbližších. Anarchisté a teroristé nemají v řadách slušné společnosti co pohledávat.
Prosím, mějte - stejně jako já - důvěru v konání příslušníků hlídek, a nebojte se svěřit své osudy do jejich rukou. Konají v zájmu nás všech.

V úctě,
Igor Sergejevič Gribojedov

neděle 3. dubna 2016

Víc trablů než obvykle - léčitel Ondřej Netušil o policejní službě

JP: Takže, Ondřeji, jste policajt, tudíž hlídkař. Co vy na to?

Netušil: Je to tak. Už to trvá tři roky.

JP: ... ale jistě se to nestalo jen tak z ničeho nic...

Netušil: Při mé iniciaci byla přítomna NH a kromě toho mám i osobní důvody.

JP: Včerejší nejste, i když stařec taky ne. Jak byste ty tři roky shrnul?

Netušil: Z puberty rovnou do plnýho pracovního procesu. Za ty tři roky jsem získal kamarády a o některé jsem zase přišel. Prahu jsem mockrát nenáviděl a chtěl jsem odjet, ale nakonec jsem zůstal. Když odjedu, nezlepší se nic, proto zůstávám.

JP: Takže vám, tak či onak, na tomto městě záleží.

Netušil: Ano.

JP: A jak tedy vnímáte aktuální...

Netušil: ... bordel?

JP: Šlo by to tak říct. Nu?

Netušil: Špatně. Ze zkušenosti vím, že když civilní jiní vezmou dobro do svých rukou, jednají bezmyšlenkovitě, bez znalosti možných důsledků. Myslí jen na konkrétní zájem a zanedbávají dodržování Dohody. Jako hlídkař pak musím následky jejich chování řešit.

JP: Co by podle vás pražští jiní měli dělat?

Netušil: Jít se svým problémem za Hlídkami, protože ty jim mohou pomoci dosáhnout řešení cestou nejmenšího odporu. Jinak se nakonec v ulicích potkáme všichni.

Pražané musí sami vědět, co chtějí a co jsou ochotni riskovat - rozhovor s R. Jičínským, historikem pražských událostí

JP: Pane Jičínský, co říkáte na současné pražské události, jmenovitě na nepokoje v Holešovicích a okolí?

Rudolf Jičínský: Jsem tím, přirozeně, znepokojen. Realita je prostá: Světlí i Temní musí společně žít v jednom městě a platná Velká dohoda určuje, že mezi námi vládne trvající příměří. Braní spravedlnosti do vlastních rukou byl, z hlediska historie, vždy špatný nápad, nikdy to nepřineslo nic jiného než krev a bolest a navíc: od toho tu máme policii, tedy hlídky. Každý si také, jakmile začne mít podobné nápady, musí spočítat, co doopravdy riskuje: inkvizici. Jakmile výtržnosti dosáhnou rozměrů větších, než hlídky zvládnou, vloží se do věci ona – a to pak zpravidla mrzí všechny zúčastněné. I to by poučenější jedinci měli vědět a chápat. Nejsme přece na Divokém západě, že...

JP: Takže byste radil...?
 
Jinčínský: Především se zamyslet. Jedna z nejstarších otázek v dějinách zní: Cui bono? V čí prospěch neboli komu to pomůže, kdo a jaké záměry sleduje? Rád bych místním Pražanům připomněl to, co obvykle pravidelně opakuji návštěvníkům svých přednášek: nikdo, kdo v posledních letech přijel do Prahy a začal zde vyvolávat rozbroje mezi místními, tím nesledoval jejich dobro. Vždy sledovl své vlastní. Ostatně, stačí navštívit některou z mých příštích přednášek, tam uvádím příkladů až až...

JP: Domníváte se tedy, že za vším stojí nějaký vliv cizího původu?

Jičínský: No určitě. Jednak, místním podobné záškodnické činnosti nebo navádění k nim vždy přinesly jen potíže. Praha je krásné, tajuplné město a přitahuje kontroverzní jedince z celého světa. Cizinu také dráždí určitá nezávislost, s níž hrdí Pražané vždy vzdorovali tlakům ze západu i východu. Opravdu o ni chceme přijít a stát se hříčkami v rukou cizích manipulátorů?

A za druhé, za normálních okolností, až na běžné životní trable všedních rozměrů, je Praha místem, kde spolu domácí žít dokáží. Vzpomeňme třeba série nepokojů před dvěma lety, které dosáhly celoevropského rozměru a které lidová mluva zpravidla označuje jako „válku Jiných a hlídek“ – a celé to začalo v návaznosti na události na východě, v Rusku a sousedních zemích, které se pak staly roznětkou a ohniskem šíření. Tehdy přece pražské hlídky i obyvatelstvo tohoto města nadále dodržovaly Dohodu, zatímco jinde se tomu tak nedělo a dokonce byly některé její články dočasně zneplatněny. Dodnes nám mnozí zahraniční návštěvníci tento mimořádný akt závidí. A to si nyní necháme vzít, protože někdo začne navádět k rozbrojům? To by bylo opravdu pošetilé...

A našly by se další příklady, jen nechci příliš zdržovat, a proto znovu odkáži na své přednášky. Zkrátka platí, že já osobně bych na návody „na řešení problémů“ z úst cizinců, kteří neznají toto město a nežijí zde nebo jen krátce pobývají, hleděl s krajním podezřením. Je snadné přijít a začít kázat: nové koště vždy dobře mete. Otázkou ovšem je, co všechno taky smete...
 
JP: Děkujeme za vaše postřehy.

Jičínský: Já děkuji za váš zájem.

Svíčka za Tomáše Potužníka

Světlí po celých Holešovicích dnes večer svíčkami v oknech uctí památku Tomáše Potužníka, který včera večer tragicky zemřel při potyčce mezi Světlými a Temnými. Tomáš po sobě zanechal manželku Evu a dvouletou dceru Natálku. Pražské hlídky slíbily, že zabezpečí řádné poslední rozloučení pro Tomášovy blízké.
Zároveň vznikla sbírka pod záštitou Igora Sergejeviče Gribojedova, která má podle něj sloužit na „zajištění pozůstalých po dobrém člověku, kterému nebylo lhostejné, co se kolem něj děje“. I. S. Gribojedov sám vložil do sbírky 500 000 Kč a vzkazuje „Chci, aby všichni v Holešovicích věděli, že my Světlí držíme spolu.“ Příspěvky na sbírku je možné posílat na číslo účtu XXXXXXXXXX/XXXX s variabilním symbolem Tomáš.

pondělí 28. března 2016

Rozhovor s mecenáškou Alinou Karpovou

Alina Karpová se narodila v zakarpatském Mukačevu. Prošla si nejrůznějšími životními situacemi, které ji nejen zocelily, ale daly jí i směr, kterým se úspěšně pohybuje její činnost - stala se totiž mecenáškou na plný úvazek. Sponzoruje studenty a začínající umělce a podílí se také na chodu organizací, které snaží vymýtit obchod s bílým masem. Při příležitosti jejího příjezdu do Prahy vám Jiná pravda přináší rozhovor s touto pozoruhodnou obrateňkou.


JP: V dobročinných organizacích jste známá jako nekompromisní ochranitelka všech, kdo by vaši pomoc mohli potřebovat. Jak tato Vaše pověst vznikla?

Alina: Maminka mě ještě v Mukačevě vychovávala tak, abych vždy pomáhala všem, kdo to potřebují. Já sama si myslím, že to je nejlepší důvod, proč žít - dělat svět lepším místem k životu. V minulosti jsem se často ocitla v nouzi a nejspíš bych se z ní nedostala nebýt pomocných rukou lidí kolem mě.
Samozřejmě se mi od jisté doby protloukalo lépe, protože jsem Jiná a s tím se pojí nějaké ty možnosti a schopnosti navíc, ale u několika událostí jsem si jistá, že bez přátel a známých, kteří se o mě postarali, bychom tu spolu už nemluvily.


JP: Už před rozhovorem jste říkala, že se Vás můžu zeptat na cokoliv, co mě napadne. Právě jste mě přiměla k tomu, abych této možnosti využila: O jaké události šlo?

Alina: Nejdřív k tomu, že vám o sobě řeknu cokoliv: je poměrně málo věcí, o kterých mám problém mluvit nebo mi připadají příliš osobní. Myslím si, že žiju velmi bohatý život a že by ode mne bylo sobecké, pokud bych neodpověděla na otázky těch mladších a méně zkušených, kterým mohou mé názory pomoci.
A teď k těm několika věcem, které se mi staly. První z nich je smrt mé matky - bylo mi necelých sedmnáct, doba byla velmi nejistá a já měla co dělat, abych vůbec sehnala něco do úst. Dům, ve kterém jsme žily, patřil matčiným příbuzným, takže bydlení naštěstí nebyl až takový problém - ale jen do doby, než si prastrýc uvědomil, že bych mu mohla vydělat nějaké peníze navíc a chtěl mě přinutit "šlapat chodník", jak se dneska říká. To pro mě byla šílená představa – dokončovala jsem zrovna krejčovské učení a uvažovala o odchodu do kláštera. Utekla jsem z domu jen s pár kousky oblečení a šperky po mamince a dodnes si pamatuji, jak jsem celou noc seděla na mukačevském nádraží a přemýšlela, kterým směrem odjet. Nakonec se o mě postarala švadlena, u které jsem se učila, ale lehké to nebylo.
Další taková chvíle nastala, když zemřel můj první muž. Žili jsme tehdy na  středním Slovensku a Dalibor pracoval v továrně na zpracování hliníku. Dřel jako kůň, abychom se měli lépe, i když se nám dostávalo všeho potřebného a například chata na druhé straně doliny se mi zdála jako zbytečný luxus. On si ale nedal říct, každý den přicházel z práce unavenější a ztrhanější a nakonec jsem se vedle něj jednoho rána probudila a zjistila jsem, že... Že už není.
Dlouho jsem se s tím nedokázala srovnat a strávila jsem několik měsíců ve své zvířecí podobě. Pak mě ve Štiavnických vrších objevil starý známý, který působil v Noční hlídce v Banské Štiavnici. Donutil mě zařadit se mezi Jiné a začít na sobě pracovat – následovalo několik let, kdy jsem se zdokonalovala ve schopnostech, které mi dává Šero, a hledala směr, kterým se dál vydat.

JP: A tím se zjevně stala pomoc ostatním. Nepomáháte ale jen obětem obchodu s lidmi, ale i mladým umělcům. Co Vás přivedlo k umění?

Alina:
Paradoxně to byl můj otec, kterého jsem znala hlavně z matčina vyprávění a z jeho občasných letních návštěv – toulaví iluzionisté nejsou příliš rodinné typy. Ano, otec a také můj druhý manžel – toho jsem poznala na stáži v podpůrné skupině pro nemocné rakovinou. Společně jsme připravovali aktivity pro naše klienty a on protlačil mezi používané způsoby odreagování arteterapii. Sám maloval a tak dokázal pacientům poradit, jak uchopit své pocity a vyjádřit je na papíře. Bohužel nakonec sám onemocněl a šest let po naší svatbě zemřel. Jeho jediné přání bylo, abych pokračovala v podpoře umění, a tak to dělám.

JP: Pořádáte výstavy a výdělky z nich věnujete dětským domovům a iniciativám pro potírání obchodu s dětmi. Co ale ostatní typy umění? Zajímáte se o hudbu nebo divadlo?

Alina: Mým hlavním zájmem jsou obrazy a sochy, moje sbírka o tom vlastně docela dobře vypovídá. Co se ostatních oblastí týče, jde spíše o psychickou podporu mladých lidí, kteří se rozhodnou něco vytvořit. Snažím se je přimět, aby sebrali odvahu, neschovávali své nápady do šuplíku a ukázali je světu.

JP: Myslím, že tohle je dobré zakončení našeho rozhovoru. Děkuji za Váš čas.

Alina: Rádo se stalo. Byla by škoda nevyužít toho, že v Praze mají Jiní své noviny. Na všem, co dělám, je nejdůležitější říkat o tom ostatním, aby se mohli přidat, pokud budou chtít. Takže já děkuji za prostor ve vašich novinách.