V sobotu 22. 11. se mi podařilo na štábu DH „ulovit“ pana J. P.
Prousta, Nejtemnějšího Londýna. Vyšel mi vstříc a nechal mě položit mu
několik otázek o útoku v Minsku a jeho názorech na situaci, která okolo
této události vznikla.
Bohužel, v předchozí větě je důležité hlavně to, že mě nechal ty otázky položit. Bezkonkurenčně nejčastější odpovědí bylo: „Tohle vám nemůžu říct, je to předmětem vyšetřování.“ Z toho plyne, že nebudu uveřejňovat kompletní rozhovor, ale pouze ty části, ve kterých jsem se něco dověděla, či takové, v nichž by mohlo být s podivem, že mi pan Proust kloudně neodpověděl.
D. Lávková:
Pane Prouste, začala bych otázkou, která nejspíš nejvíce pálí mě jako novinářku: Bude mít veřejnost nakonec přístup na soudní jednání s válečnými zločinci?
J. P. Proust:
Skutečně si nejsem jistý, zda bude mít veřejnost přístup na jednání, která již proběhla. Co se týče těch příštích, ani těch se nebude smět zúčastnit nikdo, koho se daný proces přímo netýká.
D. Lávková:
Říkáte tedy, že soudní jednání už probíhají. Nepředpokládám, že byste mi mohl říct jména odsouzenců – i když bych je ráda znala – můžete mi aspoň říci, kolik proběhlo jednání a kolik Jiných bylo odsouzeno?
J. P. Proust:
Jména vám skutečně říci nemohu, jelikož je ani neznám. Souzení Jiných v této věci není mou kompetencí. Mohu vám ale říct, že odsouzenců jsou desítky a podobně je tomu u jednání, která k jejich odsouzení vedla.
(...)
D. Lávková:
Jaký je váš názor na roli Goroděckého v Minsku? Proč ještě nebyl souzen?
J. P. Proust:
Já si nemyslím, že by Goroděcký hrál v Minsku nějakou roli.
D. Lávková:
Jak to myslíte? Vždyť to byl on, kdo vedl ten útok.
J. P. Proust:
Goroděckij není na Minském seznamu a tedy se útoku logicky nemohl účastnit, natož aby ho vedl.
(...)
D. Lávková:
Proč podle vás tedy Goroděcký složil funkci?
J. P. Proust:
Řekl bych, že Goroděckij cítí své osobní zklamání, což je rozhodně dobrý důvod k rezignaci. Prostě seznal, že nedostačuje svým povinnostem a cítí se zodpovědný za to, že nedokázal situaci udržet bez takovéhoto konfliktu.
D. Lávková:
A proč Geser nepřijal jeho rezignaci?
J. P. Proust:
Je na vás vidět, že nevíte, jak to chodí v takto vysokých postech. Nejhorší, co může člověk v důležité funkci udělat, když nastane krize, je rezignovat. V takovém případě totiž na jeho místo nastoupí někdo nový a nezkušený a musí řešit problémy, které mu spadnou do náruče po jeho předchůdci. To plodí pouze další nepříjemnosti.
Z pana Prousta jsem vlastně nedostala už nic jiného kromě toho, že má rád dobrý anglický čaj a dobrou irskou whisky, která ale musí být dobrá, aby byla dobrá.
Jeho mlčenlivost a mlžení mě poněkud zarážejí a nutí mě přemýšlet, co se tedy v Minsku vlastně stalo, kdo všechno v tom má prsty a proč najednou dostávám úplně jiné informace než doposud. Vždyť slečna Majevská kudy chodí, tudy mluví o tom, jaký je Goroděcký zloduch a že onen útok má na svědomí právě on. I skutečnost, že právě Proust byl jediný, kdo přežil útok na Paříž, který je stále předmětem vyšetřování (ačkoliv Proust uvedl, že Inkvizice nemá pochyb, kdo je za tento útok zodpovědný), místo světla vnáší ještě více podivných stínů do už tak nepřehledné situace.
Bohužel, v předchozí větě je důležité hlavně to, že mě nechal ty otázky položit. Bezkonkurenčně nejčastější odpovědí bylo: „Tohle vám nemůžu říct, je to předmětem vyšetřování.“ Z toho plyne, že nebudu uveřejňovat kompletní rozhovor, ale pouze ty části, ve kterých jsem se něco dověděla, či takové, v nichž by mohlo být s podivem, že mi pan Proust kloudně neodpověděl.
D. Lávková:
Pane Prouste, začala bych otázkou, která nejspíš nejvíce pálí mě jako novinářku: Bude mít veřejnost nakonec přístup na soudní jednání s válečnými zločinci?
J. P. Proust:
Skutečně si nejsem jistý, zda bude mít veřejnost přístup na jednání, která již proběhla. Co se týče těch příštích, ani těch se nebude smět zúčastnit nikdo, koho se daný proces přímo netýká.
D. Lávková:
Říkáte tedy, že soudní jednání už probíhají. Nepředpokládám, že byste mi mohl říct jména odsouzenců – i když bych je ráda znala – můžete mi aspoň říci, kolik proběhlo jednání a kolik Jiných bylo odsouzeno?
J. P. Proust:
Jména vám skutečně říci nemohu, jelikož je ani neznám. Souzení Jiných v této věci není mou kompetencí. Mohu vám ale říct, že odsouzenců jsou desítky a podobně je tomu u jednání, která k jejich odsouzení vedla.
(...)
D. Lávková:
Jaký je váš názor na roli Goroděckého v Minsku? Proč ještě nebyl souzen?
J. P. Proust:
Já si nemyslím, že by Goroděcký hrál v Minsku nějakou roli.
D. Lávková:
Jak to myslíte? Vždyť to byl on, kdo vedl ten útok.
J. P. Proust:
Goroděckij není na Minském seznamu a tedy se útoku logicky nemohl účastnit, natož aby ho vedl.
(...)
D. Lávková:
Proč podle vás tedy Goroděcký složil funkci?
J. P. Proust:
Řekl bych, že Goroděckij cítí své osobní zklamání, což je rozhodně dobrý důvod k rezignaci. Prostě seznal, že nedostačuje svým povinnostem a cítí se zodpovědný za to, že nedokázal situaci udržet bez takovéhoto konfliktu.
D. Lávková:
A proč Geser nepřijal jeho rezignaci?
J. P. Proust:
Je na vás vidět, že nevíte, jak to chodí v takto vysokých postech. Nejhorší, co může člověk v důležité funkci udělat, když nastane krize, je rezignovat. V takovém případě totiž na jeho místo nastoupí někdo nový a nezkušený a musí řešit problémy, které mu spadnou do náruče po jeho předchůdci. To plodí pouze další nepříjemnosti.
Z pana Prousta jsem vlastně nedostala už nic jiného kromě toho, že má rád dobrý anglický čaj a dobrou irskou whisky, která ale musí být dobrá, aby byla dobrá.
Jeho mlčenlivost a mlžení mě poněkud zarážejí a nutí mě přemýšlet, co se tedy v Minsku vlastně stalo, kdo všechno v tom má prsty a proč najednou dostávám úplně jiné informace než doposud. Vždyť slečna Majevská kudy chodí, tudy mluví o tom, jaký je Goroděcký zloduch a že onen útok má na svědomí právě on. I skutečnost, že právě Proust byl jediný, kdo přežil útok na Paříž, který je stále předmětem vyšetřování (ačkoliv Proust uvedl, že Inkvizice nemá pochyb, kdo je za tento útok zodpovědný), místo světla vnáší ještě více podivných stínů do už tak nepřehledné situace.
Denisa Lávková, šéfradaktorka
Žádné komentáře:
Okomentovat