Rozhovor s Nejtemnějším Fabianem Wünderem

(AV) Změny ve vedení potkaly také DH Praha, kde se Nejtemnějším stal Fabian Wünder. Co se do rozhovoru nevešlo je, že Nejtemnější má velmi dobré oko na oblečení, potěší ho zlatá Fidorka a rád poslouchá vážnou hudbu. Dozvíte se ale například, kdy ho přechází smích, čemu vděčí za svůj rychlý kariérní postup a zajímavosti z rádia Na Vlnách Šera.

Jak se Vám teď funguje v DH?

Dobře, stejně jako předtím. Asi nejtěžší věc pro mě na začátku bylo to, že jsem poměrně tabulkový typ, kvůli své předchozí zkušenosti z byznysu. Kdyby bylo na mě, tak mi každý den posílají hlídkaři čtyři vyplněné proklikávací tabulky, ale toho jsem se musel vzdát, protože přeci jenom potřebují být v terénu a ne zahlceni administrativou.

Není to zvláštní, že jste byl dlouhou dobu podřízeným Morteona (dříve Václav Polák), ale teď jste jeho šéf?

Jediný rozdíl je teď v tom, kdo komu nalévá vodku. Seděli jsme na schůzce, a on si najednou řekl, že bychom si měli dát panáka. Podíval se na mě, tak jsem řekl: „Jdi je nalít“. (smích)

Jinak jsem už s Morteonem velmi úzce spolupracoval předtím. Teď se jen vystřídalo to, kdo se musí hádat s NH a kdo má na starosti administrativu hlídky.

Je poměrně náročné zvládat teď všechny papíry, analýzy a podobně, které bez mrknutí oka zvládal on dřív. O to větší je můj respekt ke všemu, co tady v Praze dokázal.

Co Vaši noví zástupci?

Velká spokojenost. Zavedli jsme nějaké nové procesní změny a šlape to.

Jedno z témat v rozhovoru s Nejsvětlejší byl well-being hlídkařů. Je pro vás toto téma také důležité?

Well-being je pro mě samozřejmě také velmi důležitý. Pravidelně kontroluji, že moji hlídkaři jedli, pili, spali, ale zároveň je pro ně ta práce důležitá, takže jsou ochotní se uprostřed noci zvednout a jít řešit věci. To samé se totiž očekává ode mě.

Pojďme se teď podívat na Váš kariérní postup. Jak dlouho jste v Praze? Co jste předtím dělal?

Od podzimu 2021, předtím jsem byl v DH Londýn. V Praze jsem pak dostal nabídku s větším prostorem pro moje schopnosti.

Měl jste snad v DH Londýn přistřižená křídla?

Spíš se moje expertíza hodila v jiných oblastech než v operativě. Věnoval jsem se tehdy obchodům primárně s lidským světem. Bylo to něco mezi bankéřem a realitním makléřem.

Není pro Vás v tom případně zvláštní, vzhledem v které městské části DH Praha sídlí?

Má to své výhody: je to blízko z Prahy, návštěvy u nás mohou v klidu zaparkovat, protože tam nejsou modré zóny, jsme dostupní vlakem, tramvají. Zbytek Prahy je v tom to poměrně náročný.

V roce 2021 jste přišel do Prahy a již v roce 2024 jste se stal Nejtemnějším. Není to rychlé? Čemu za to vděčíte?

Poměrně ano. Může za to výborná škola Morteona. Za ty roky jsem měl možnost mu sekundovat a učit se z jeho rozhodnutí a chyb, pokud nějaké dělal, a díky tomu jsem mohl rozvíjet vlastní schopnosti. 

Morteon měl ale celou řadu podřízených, a někteří jeho školu navštěvovali podstatně delší dobu.

Řekněme to tak, že já jsem častěji chodil do knihovny. Zůstával jsem ve škole i po skončení docházky. Ale pravda je taková, že jsem měl možnost ho stínovat; v posledním roce a půl jsme úzce spolupracovali na různých případech a já měl možnost studovat a učit se z bezprostřední blízkosti.

Domnívám se, že toho o Vás možná Jiní Prahy tolik neví. Jak byste se popsal? Jste do určité míry tváří DH, bylo by vhodné přiblížit, kdo za ní stojí.

Jsem někdo, kdo je tu proto, aby jim pomohl, chránil a dodržoval Dohodu. Práce v DH je mým hobby, protože mi dává obrovské množství prostoru, pocitu bezpečí a musím říct, že DH je místo, kde může každý Temný růst - já jsem toho příkladem.

Nejsvětlejší považuje za jednu ze svých devíz fakt, že má osobní život, protože se může vcítit do mnoha situací, kteří Jiní řeší.

Samozřejmě, já mám také ve své hlídce matky. Snažím se vždy na každý úkol najít toho správného člověka. Je pro mě důležité znát životy a silné stránky svých lidí. Moje dveře jsou proto, nejen pro moje hlídkaře, otevřené, vědí že za mnou můžou s čímkoliv přijít. 

Možná jsem nebyla jediná, koho překvapilo, že jste svou novou roli v DH oznámil během Vašeho pořadu v rádiu. Proč jste zvolil tuhle situaci?

Nejapný žertík Morteona. Jmenování oficiálně proběhlo až v pozdních odpoledních hodinách 19. 4., ale bylo nějaký čas na stole, že se to pravděpodobně stane. Byli jsme domluvení vzhledem k procesu s Matyldou Vírkovou, že se to oficiálně zveřejní až potom, aby nedocházelo k nějakým miskomunikacím.

Jste výrazná osobnost rádia, budete na to mít ještě kapacitu?

Budeme to muset do budoucna vyřešit. Práce Nejtemnějšího je samozřejmě mojí prioritou. Rádio znamená velkou časovou zátěž, což s touto pozicí nejsem schopen plnit v tak hojné míře, jako bych chtěl. Rádio nekončí, ale bude asi pokračovat v trochu jiném formátu. Bude nejlepší, když budou naši posluchači sledovat webové stránky.

Můžeme se někdy těšit na 14. komnatu Fabiana Wündera? Kdo ji s Vámi udělá?

Určitě. Možná ji se mnou udělá třeba Morteon.

Když ještě zůstaneme chvilku u rádia, můžete prozradit, jak zajišťujete, že jsou Vaše nahrávky s hosty a hostkami dostatečně kvalitní a zábavné?

Stojí za tím samozřejmě dostatečná příprava. Snažíme se, aby hostě působili co nejlépe. Když jsou příliš strozí, tak jim říkáme: „Řekni prdel“. Tím se trochu uvolní, protože jim to přijde absurdní, a v ten moment část z nich roztaje. Funguje to i na kameře. Nebudeme to ale stříhat do žádného Silvestrovského speciálu. (AV: škoda)

Jak teď spolupracujete s NH?

Vyhraňujeme si prostor a učíme se efektivně spolupracovat. Řešíme například novou Domluvu o regulaci lovu. Došlo také k sérii zvláštních okamžiků, mi během jednoho večera 3 členové NH říkali, že je klidně mohu žalovat, pokud s nimi nesouhlasím. Bylo to ale jen pár hodin poté, co jsme se s Ninou rozhodli a dohodli, že si nechceme vzájemně plnit stoly žalobami na hlídkaře.

Znamená to, že se nakonec bude konat další tribunál?

Tribunál je až poslední instance, hlídky by se mu měli maximálně snažit vyhnout. Snažili jsme se vyhnout tribunálu s Matyldou Vírkovou, ale bohužel dle slov Niny Kaucké, žádná nabídka, kterou jsme jí učinili, pro ni nebyla dostatečně lukrativní. Proto tribunál proběhl.

Vidíte, a přitom mi Nejsvětlejší sdělila, že pozoruje určitý odklon od snah se domluvit a fungovat na principu slibů a dohod.

Je poměrně těžké toto dělat, když to druhá strana nedodržuje. My jsme v posledních době měli s Ninou několik střetů. Dává to smysl, protože si vzájemně vymezujeme prostor, ve kterém se budeme pohybovat, a tohle nedodržování smluvených věcí, je bohužel něco, na co musí obě strany reagovat. Pak je poměrně vtipné, když vám několikrát potvrdí, že něco můžete udělat, a pak se toho bojí, když řeknete, že to uděláte. Příliš často se usmívá a směje, zatímco řeší vážné věci.

O Vás se ale proslýchá, že smích Vás také pronásleduje téměř na každém kroku.

Samozřejmě, všechno jde lépe s úsměvem. Tedy až na okamžiky, kdy se jedná o bezpečí Prahy. To se pak usmívat přestávám.

Takže si nemyslíte, že se jedná o dvojí metr?
Myslím si, že je v pořádku se usmívat, když se nic neděje. Pokud se nejedná vyloženě třeba o nějaké vážné porušení standardů.

(AV: Bohužel jsem se vlivem nutnosti rychlého odchodu z kavárny nestihla zeptat, jestli má Nejtemnější nějakou závěrečnou zprávu pro naše čtenářstvo či Jiné Prahy. Následující otázka proto byla dopsána až po uskutečnění rozhovoru.)

Chtěl byste ještě něco vzkázat našemu čtenářstvu?

S novým vedením v obou hlídkách začala nová kapitola našeho Města. Ale, ať mě nikdo nepochopí špatně, nic se nemění na tom, že Denní hlídka je tu, stejně jako za Morteona, proto, aby jim pomáhala, chránila a dohlížela na dodržování Velké dohody. Věřím, že moji lidé jsou připraveni na nové výzvy a postupy, které se svým týmem připravuji. Jaké to bude mít výsledky ukáže až čas. A možná jenom drobná připomínka - pokud by vaši čtenáři byli svědkem čehokoliv, co by jim nepřišlo v pořádku nebo zvláštní, ať se na nás neváhají kdykoliv obrátit. Naše dveře jsou otevřené všem, Světlým i Temným bez rozdílu.

Což je možná také jeden z důvodů, proč si k nám chodí od svých kolegů odpočinout část NH.

Rozhor s Nejsvětlejší Ninou Kauckou

(AV) V Praze působí už deset let, od listopadu je dokonce Nejsvětlejší. Přesto o ní ale na Jiné Pravdě zatím nenajdete jedinou zmínku, vynecháme-li ono prohlášení, že se ujímá vedení NH. Kdo je Nina Kaucká a jak si vede v nové roli?

Začneme něčím jednodušším, jak se dnes cítíte?

Vlastně asi dobře, protože jsem se stihla trochu vyspat a poměrně pověnovat dětem a i najíst, což je dobré. Těším se na kávu tady v kavárně, na štábu sice máme nějaký starý kávovar, ale je kapslový, a nějak ho nikdo moc neumíme ovládat.

Jak zatím hodnotíte svoje působení Nejsvětlejší? Říkala jste mimo jiné v pořadu 14. komnata, kde jste byla hostkou, že nyní očekáváte určité zatěžkávací období. Děje se tak? Jak to zatím zvládáte?

Jde to tak, jak jsem předpokládala. Jsou nějaké věci, co jsou náročnější, ale současně si myslím, že spoustu věcí jde dobře a myslím si, že NH funguje teď dobře. Mám pocit, že i mí hlídkaři jsou spokojení, což byla jedna z mých priorit. Je potřeba, aby hlídka fungovala nejen navenek pro civilisty, ale současné také dovnitř.

Jak pracujete na této snaze o podporu well-beingu členů a členek NH?

Snažím se třeba dohlížet na duševní hygienu, pravidelný spánek svých hlídkařů. Občas se ptám, jestli už spali a případně doporučím jít se vyspat. Zvlášť noc umí být velmi rušná. Chceme tu samozřejmě být pro všechny civilisty, ale je potřeba být na to připraven.

Jak se vám zatím daří spolupráce s Vašimi zástupci? Některé možná poněkud překvapila volba pana Blacklanda.

Svou volbu už jsem vysvětlovala v rádiu, ale je vidět, že to veřejnost zajímá. Byla tam určitá kritéria a vylučovací proces. Co se týká pana Blacklanda, tak to bylo na základě práce, kterou předtím pro hlídku vykonal, jeho nasazení a iniciativy. Krista Černá pozici zastává již delší dobu a je mi cennou oporou. Máme chat vedení pro rychlou online komunikaci a pořádáme pravidelné schůzky, kde se snažíme ty informace efektivně předávat, říkat si zpětnou vazbu a sdílet tipy pro efektivnější fungování.¨

Zaujalo mě, protože do toho z pozice civilistky nevidím, že NH a DH mají odlišnou organizační strukturu. Čím je to dané?

V okamžiku, kdy jsem nastupovala do funkce, tak tam byla chvíli ve hře ta otázka uspořádání a toho, jestli i my nebudeme mít šéfa operativy stejně, jako to má DH, ale nakonec jsme zůstali u toho modelu, který jsme měli předtím. Ten funguje tak, že hlídání analytiky a odesílání lidí na výjezdy je u nás tak trochu putovní, předávající se funkcí, v které se lidé na štábu vystřídají, protože to je něco, na co nejsou potřeba zas tak vysoké kvalifikační požadavky. Tím získají hlídkaři zkušenosti a současně tím, že se to točí, tak si potom stihnou zažít i něco jiného než organizovat výjezdy. Na zbylé pravomoci jsou tam právě ti 2 zástupci. Částečně je to i proto, abych byla zastupitelná ve dne i v noci a mohla mít nějaký osobní a rodinný život.

Snažíte se nějak vědomě pracovat na i svém osobním životě?

Ono už to prostě běželo souběžně. Ve chvíli, kdy děti máte, tak už se osobního života nejde úplně zbavit (usmívá se). Teď to ale vnímám jako svou velkou devizu, že mám tu možnost nebýt jenom v té vedoucí pozici, se kterou je spojena velká moc a velká odpovědnost, ale že vidím i tenhle jiný pohled, ty drobné mateřské starosti. To mi přináší schopnost poodstoupit si a vidět svou práci a celou situaci v Praze z jiného úhlu pohledu.

Když mě můj předchůdce navrhl do funkce Nejsvětlejší, tak jsem hodně přemýšlela nad tou klasickou otázkou, jestli je takto vysoká pozice sladitelná s tím, že mám poměrně malé děti. Myslím, že to ale možné je, a že to dokonce přináší benefity, a to jak mému profesnímu, tak i rodinnému životu.

Myslíte si, že kdybyste byla muž, tak by se nad tímto kdokoli pozastavoval?

To si myslím, že by právě nikdo neřešil, zkoumá se to proto, že jsem žena. Možná tím chci vytvořit nějaký ten pozitivní případ i v našem světě Jiných, vím totiž, že je to diskutované téma běžné společnosti.

Jste v Praze dlouho, ale když jsem si chtěla před rozhovorem rešerši, tak jsem o Vás na Jiné Pravdě nic nenašla. Není to na škodu, má-li se na Vás obracet veřejnost se svými problémy?

To je otázka. Snažím se samozřejmě nyní komunikovat s médii. Vydala jsem to prohlášení, byla jsem v rádiu a teď poskytuji rozhovor Vám.

Zároveň si myslím, že instituce NH je tady již dobře známá a myslím, že to, že se mnou není spjat žádný velký skandál z minulosti nebo že bych s nějakou stranou měla nějaký velký konflikt či problematické vztahy, je mojí výhodou. jako osobu, která je schopna jednat relativně se všemi, byl jeden z důvodů, proč mne můj předchůdce doporučil.

Bavily jsme se o Vaší kariéře, trochu i o osobním životě, zkuste ještě nějak popsat, kdo vlastně jste. Jak si Vás mají naši čtenářky a čtenáři představit?

Jsem Světlá, hlídkařka, obrateňka, to jsou ty podstatné věci, co mě definují. Jsem taky máma dvou dětí a v Praze žiju poměrně dlouho, takže mi jde o její blaho. Jsem otevřená dialogu téměř s každým. Co mě oproti některým mým kolegům nějak výrazněji definuj, je určitý optimismus a víra v to, že se nám tu může žít dobře.

Co považujete za svůj největší pracovní úspěch?

Asi to, že jsem tak dlouhou dobu zůstala ve službě naživu, a stále plna jistého optimismu, a že jsem si udržela jistou morální integritu. Z nedávné doby je také potřeba zmínit to, že již Praha není tak vychýlena na Temnou stranu, takže by se Světlým i Temným mělo žít podobně kvalitně.

Ráda bych se ještě vrátila k prohranému inkvizičnímu tribunálu s Matyldou Vírkovou z DH Praha. Jak to vnímáte?

Samozřejmě nejsem úplně nadšená z toho, že byla dotyčná, námi (NH Praha) žalovaná Matylda, osvobozena v plném rozsahu. My jsme si nepřáli žádné velké exemplární potrestání, nýbrž nějaký signál že takto se nejedná. Je ale dobře, že věc byla projednána. Oceňuji snahu o kvalitní a nestranný přístup pana inkvizitora.

Hodláte z rozsudku vyvodit nějaké závěry, třeba nějaké změny v postupu práce NH?

Nad tím jsem taky přemýšlela, ale je to těžké. Bylo by dobré mít někoho s vyšším právnickým vzděláním, který by se na to v NH specializoval. Uvědomila jsem si, že já i moji lidé jsme dobří v té práci v terénu, ale že toto je odlišný způsob práce. (smích) Možná vypíšu inzerát, že NH poptává externího právního konzultanta.

Výjezd začal v době času DH, ale pak pokračoval v čase NH, budete tam nějak měnit postupy? Vyhodnocujete zpětně to, že jste v určitou chvíli nezasáhli jako chybu?

Ten případ je rok starý, už je to dávno. Co se týká praxe samotných výjezdů a spolupráce s DH, tak si myslím, že už se tam věci posunuly k novým způsobům spolupráce.

Mohla byste to specifikovat?

Obávám se, což si vlastně nepřeju, že u jedné ze stran vymizela touha po kooperaci. Byl tady dřív nějaký zvyk jak spolu fungovat a spolupracovat na výjezdech. Ten fungoval formou slibů, dobré vůle a vstřícnosti k té druhé straně. Z toho tribunálu vyplynulo, že už to nebylo zcela funkční a oboustranné. Je to teď postupně nastavování jinak, k naší neradosti.

Měla jste už kromě rádia a tribunálu možnost setkat se s novým Nejtemnějším? Jak se vám zatím s Vaším protějškem spolupracuje?

Za tu krátkou dobu, co jsem ve funkci, už jsme se potkali několikrát, možná dokonce častěji, než bych preferovala. Nově nastavený modus operandi mi spíše nevyhovuje, ale věřím, že je to důsledek toho, že jsme oba ve funkci docela krátce. Doufám, že toto počáteční bouřlivé období nakonec skončí a ustálí se to pak na nějakém rozumném způsobu spolupráce.

DH vydala nedávno poněkud nekonkrétní vyjádření, co si to o tom myslíte? Pozorujete také v Praze cokoliv znepokojivého?

Zaznamenala jsem to a přiznám se, že jsem úplně nepochopila, co se tím snaží říct. Je jasné, že se tady vždycky něco najde, v Praze žije nejvíce Jiných z celé republiky. Navíc tu jsou samozřejmě návštěvníci a mezinárodní akce. Nemyslím si ale, že by se tu dělo cokoliv nad rámec, před čímž by bylo nutné varovat veřejnost. Třeba se tímto DH snaží o PR, protože si nezaplatili toho externího konsultanta. (smích)

Před nějakou dobou ale DH uspořádala školení pro civilisty, je to něco, o čem pro jistotu také uvažujete?

Řešili jsme to na poradě, ale nemáme aktuálně konkrétní plán. Dolaďujeme teď vlastní postupy a pracujeme na vlastním trénování bojové připravenosti, ostatně po našem rozhovoru na jeden takový jedu. Do budoucna to určitě zvážíme, máme totiž v našich řadách členy, kteří by se chtěli tímto způsobem realizovat.

Chtěla byste ještě něco vzkázat našemu čtenářstvu?

Myslím, že za NH teď jdeme dobrým směrem. Vybavuji si teď několik aktuálních menších případů, kde se našim hlídkařům povedlo odvézt dobrou práci a situaci vyřešit, deeskalovat a nabídnout jiné alternativy. Tyto pozitivní případy práce mých lidí, které se podaří zdárně dotáhnout do konce, mi přináší optimismus. Chtěla bych velmi ocenit práci mých hlídkařů a poděkovat jim.

Pro úplnost se ještě chci Nejsvětlejší omluvit, že rozhovor vychází s drobným zpožděním, náš editor byl indisponován. Příští rozhovor chystám s již zmiňovaným novým Nejtemnějším Fabianem Wünderem. I jeho jsem se ptala na okolnosti jmenování, sžívání se s novou vůdčí rolí a spolupráci s NH.

Podivné nedorozumění NH s upírem

(AV) Že mají  členové NH reputační problém směrem k upírské komunitě Prahy, jsem psala už před rokem. V následujícím článku, ve kterému se mi podařilo získat snad rekordní počet vyjádření různých Jiných, popíši další zvláštní interakci jednoho upíra s NH Praha.

Upír Filip Brousek se vydal v neděli 21. dubna v šest ráno na Bílou horu za účelem lovu své oběti, na kterou měl řádnou povolenku. V průběhu vábení mu však oběť zabila chiméra. Politováníhodná okolnost, u které se ale rýsovalo vhodné řešení, protože, se na místě objevila hlídka, a podle pana Brouska "sám zástupce Nejsvětlejší Blackland se mi na místě dušoval a sliboval, že mi NH vystaví nové povolení k odlovu a on sám se o to osobně postará. Stejnou věc sliboval na tribunálu v 9 hodin ráno nejvyšší upírce Alexandře Zychové, že nenechá její upíry o hladu. U tohoto slibu se vyskytoval také sám Nejtemnější".

Pan Brousek se později na vyzvání Nejsvětlejší Niny Kaucké objevil na štábu NH za účelem vyzvednutí slibované nové povolenky k lovu, místo níž ale dostal náhrady a jeho námitky byly umlčeny konstatováním, že si "má počkat na nové povolení vycházející další rok".

Co na věc říká výše zmiňovaný zástupce Nejsvětlejší Christopher Blackland? CB: "Analytika nám vyhodila výjezd na Bílé hoře. Když jsme tam přišli, zhmotnila se nám prakticky pod nohama chiméra. Její přítomnost způsobovala psychické poškození všem účastníkům včetně nás. Bohužel, lidi jsou křehčí než Jiní a daný člověk nepřežil. Upír byl naštvaný. Řekl jsem mu, že mu nejsem schopen vydat jinou licenci, protože to je pravomoc pouze Nejsvětlejší, nicméně ať si licenci u sebe zanechá a dojde k nám na štáb. Slib, ze kterýho mě daný Jiný obviňuje, bych nemohl udělat, protože jsem nikdy neměl a snad nikdy nebudu mít oprávnění vydávat licence k lovu."

Pražští upíři jsou tímto incidentem znepokojeni, není to totiž podle nich první situace, kdy s nimi NH zachází obdobným stylem a obávají se, kam až situace bude eskalovat. Pan Brousek pro redakci uvedl, že to považuje za "nestoudnost, která jen a jen ukazuje na to, že upíři pro NH nic neznamenají a mohou si s námi zacházet jak se jim zlíbí. Ze zápisů víme, že to není první situace, kdy se s upíry zachází tímto stylem, a pokud se s tím něco neudělá, určitě není ani poslední".

Nejsvětlejší situaci vyhodnocuje jako "jedno velké nedorozumění". Pan Blackland podle ní neměl kompetenci udělat ve věci konečné rozhodnutí a věří, že si toho byl vědom. Nastínil prý jednotlivé možnosti, z nichž jedna byla i možnost vydání nové licence k lovu. "Jednalo se ale o bezprecedentní situaci, kterou bylo potřeba posoudit. Poskytli jsme proto adekvátní množství náhrad a naše vyjádření, že se jedná o politování hodnou a nepříjemnou situaci. Vypsat nové povolení k lovu za mě není adekvátní řešení. Je to jako když v lidském světe dojde na nějakou přírodní katastrofu, také vám pak nikdo automaticky nekompenzuje případnou ztrátu v plné výši, zničený dům není znovu postaven nový, je to mnohem složitější", dodává.

Zástupkyně Nejtemnějšího Josefina, která se nedělního výjezdu na Bílé hoře účastnila, je přesvědčena, a je ochotna to případně odsvědčit, že došlo ke slíbení vydání nové povolenky. "Jestliže má pan Blackland problém s tím, že neví, co si může dovolit a naslibovat, tak ať tuto pozici nedělá. Když už se Nejsvětlejší dostala do takové situace, tak by měla stát za svojí hlídkou a tu licenci vydat, ačkoliv se jí to nelíbí a má nějaké objektivní důvody. Naslibovat civilistovi hory doly, a pak to neudělat, tak to podlé mého může vysílat signál, že se jim nedá věřit."

Nejtemnější se podivil se nad tím, že se NH snaží aplikovat lidské principy do své práce. "V lidském soudnictví také třeba stačí třeba pouhý záměr pro to, aby se úmyslné ublížení nebo pokus o vraždu považoval za vraždu. Velká Dohoda funguje jinak. Snažit se aplikovat pravidla pojišťovnictví lidského světa na náš svět, je silně pokrytecké. Navíc se tu nebavíme o tom, jestli ten Jiný dostane zpátky toho poškozeného, my řešíme, jestli je schopný žít plnohodnotný život. To je velký rozdíl. Nabídla byste osobě, která je na vozíčku, že by také mohla chodit o berlích?"

K věci se mi vyjádřila také Krista Černá, zástupkyně Nejsvětlejší, která, jak jsem dnes byla informována, je pověřena zastupovat Nejsvětlejší v komunikaci směrem k DH a médiím. Ta situaci shrnuje takto: "Panu Brouskovi sice zabila jeho oběť chiméra předtím, než jsme tam dorazili, protože se objevila nečekaně. Pan Brousek je ale díky naší práci naživu. To mi přijde zásadní zmínit. Rozumíme tomu, že je smutný, ale pokusili jsme se udělat maximum. Nebylo možné vydat mu další licenci k lovu, protože nechceme nastavovat precedens, že pokud se mimo naši kontrolu cokoliv stane zamýšlené oběti lovu, tak je tam automaticky nárok na novou licenci. Obáváme se možnosti, že by začalo docházet k machinaci s licencemi. V lidském zákoně je to například tak, že existují jisté vyšší události, na které se třeba také nevztahují možnosti pojištění. My jsme ztrátu oběti více než kompenzovali; dali jsme mu víc náhrad, než kolik by dostal, kdyby tuto licenci prodal. Mrzí nás, že je pan Brousek nespokojen s naším postupem, protože jsme udělali maximum pro zajištění jeho života a zdraví".

Tento nešťastný incident má nakonec pro pana Brouska uspokojivé řešení. Do věci se totiž vložila sama Alexandra Zychová, která mu předala vlastní novou licenci. Redakci se podařilo získat dokonce fotografii tohoto dojemného momentu, kterou přikládám.

Prohlášení Denní Hlídky

(DH) Vážení Jiní města Prahy,

z různých zdrojů se k nám dostávají zkazky o jistém znepokojení v naší Jiné komunitě. Rádi bychom Vás touto cestou ujistili, že Denní Hlídka je zde pro Vás a vyslechneme si Vaše podezření a trápení, i když nemáte důkazy o konkrétním přečinu proti Velké Dohodě. Pokud se vám ztratil známý či člen rodiny, byli jste svědky nějakého podivného supernaturálního jevu, nebo jste zaznamenali neobvyklé chování šera, neváhejte se na nás obrátit.

Ozvat se nám můžete na tel. 739 438 774, samozřejmě je také možné zastavit se osobně na štábu DH na známé adrese. Naši operativci se Vám budou věnovat s veškerou potřebnou péčí bez ohledu na vaši kategorii či příslušnost ke Tmě nebo Světlu.

Za Denní Hlídku Praha

Josefina

Zástupce Nejtemnějšího

Prohlášení Nového Nejtemnějšího

(DH) Vážení Světlí i Temní města Prahy,

rád bych vám tímto oficiálně sdělil, že jsem byl jmenován do pozice Nejtemnějšího Města
Prahy a od dnešního dne 19. 04. 2024 se ujímám své funkce. Je mi velkou ctí, že tento post
budu zastávat po druhém nejdéle sloužícím Nejtemnějším Václavovi Polákovi.

Do role svého zástupce jsem se rozhodl jmenovat dlouholetou členku vedení Denní hlídky
Praha Josefínu. Na post šéfa Operativy Denní hlídky dochází ke změně a moje volba padla
na nadějného Williama Zruče.

Předchozí vedení pro Prahu udělalo mnohé a já se budu snažit naplnit důvěru, kterou do mě
Hlídka vložila.

Věřím, že Prahu čekají nové záčatky [sic], ale hlavně pokračování v pomyslném odkazu
předchozích Nejtemnějších.

Fabián Wünder
Nejtemnější

Nová Nejsvetlejší (NH)

Vážení Jiní města Prahy,

chci vám oficiálně oznámit své jmenování na pozici Nejsvětlejšího města Prahy na konci listopadu 2023. Jako své zástupce jmenuji Kristu Černou a Christophera Blacklanda.

Ve své funkci navazuji na práci svého předchůdce Iana Smitha, který se rozhodl vrátit zpět na moře.

Věřím, že během mého působení se Praha přikloní opět blíže ke Světlu.


Nina Kaucká,

Nejsvětlejší města Prahy

Legendární Denisa Lávková v exkluzivním rozhovoru pro JP

 (AV) Přivedla k životu Jinou Pravdu. Pokládala otázky na tělo významným Jiným. Po tom, co ji unesli příslušníci anarchistické skupiny, neohroženě pokračovala v novinářské činnosti. Zveřejňovala tajnou dokumentaci a informovala Jinou veřejnost o událostech, které se Hlídky pokoušely ututlat.

Takovou Denisu Lávkovou znala Praha před pěti lety. Kým je ale dnes? Odpověď na tuto a mnoho dalších otázek se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Z Prahy jste odjela před bezmála pěti lety. Co vás vedlo k návratu?

Když budu tvrdit, že se mi stýskalo po Praze, budete mi věřit? (směje se)

Pravda je taková, že někdy v životě nastanou situace, kdy vám nezbývá, než se vrátit domů.

Odkud jste se vlastně vrátila? Co jste dělala od doby, co jste opustila Prahu?

Celých těch pět let jsem strávila ve Spojených státech. Nějakou dobu jsem si vystačila s novinařinou pro lidi - Šerem se dostanete leckam a dozvíte se věci, které vaši lidští konkurenti nemají šanci zjistit, takže máte k dispozici exklusivní informace.

Mezitím se mi podařilo zorientovat i v Jiných žurnalistických vodách a střídavě jsem psala pro několik plátků v Ohiu a Tennessee. Bavilo mě to. Západ Spojených Států je kulturně velmi zajímavý, a mentalita místních mi hodně sedla. Byla jsem tam spokojená.

V Praze jste bývala v intenzivním kontaktu s Hlídkami a figurovala v nejrůznějších kauzách. Bavil vás po těchto zkušenostech čistě civilní život?

Za ty čtyři roky v Praze jsem absolvovala opravdu hodně vypjatých situací a odjela jsem právě proto, abych si od takových věcí odpočala. Když opakovaně téměř přijdete o život, zjistíte, že milujete nudu.

Prvních několik týdnů ve Státech jsem strávila v Omaze, největším městě Nebrasky, které je přibližně poloviční než Praha. Někteří čtenáři se asi budou ptát: Proč pro všechno na světě právě v Nebrasce? Vždyť tam nic není.

Právě proto. V Nebrasce se nic neděje. Ráno se probudíte, dojdete si do bistra na rohu na snídani a pak tam sedíte a pozorujete lidi, jak řeší zcela mundánní záležitosti. Nemusíte se schovávat před událostmi jako tady. Pokud aktivně nehledáte zážitky, tak vás celý svět nechá zírat na zátiší tvořené kelímkem s kávou a popelníkem na vašem stole až do poledne, kdy se vás majitelka bistra zeptá, jestli budete obědvat její krůtí sendvič, nebo se plánujete přesunout do restaurace naproti a dát si burger.

A tohle v Praze není možné?

Takovéhle ráno jsem v Praze za ty čtyři roky zažila celkem dvakrát.

Slyšela jste někdy Hlídkaře s ironickým úšklebkem říkat, že Praha je zvláštní město? Někdy se jich na to zeptejte. V Praze se neustále něco děje, a to zejména, když se vám to nejméně hodí.

V Americe se věci dějí jen tehdy, kdy chcete?

To sice ne, ale máte více času si s nimi poradit. 

V USA jsem se v posledním roce připletla k poměrně komplikovanému vyšetřování, ale… Amerika je velká. Když trochu chcete, máte dost prostoru naplánovat další kroky, a i v cizím městě obvykle znáte někoho, na koho se můžete obrátit. Společnost tam funguje mnohem více na úrovni celé země. Jiní po celých Státech jsou spolu v těsnějším kontaktu, takže když se přesunete z jednoho města do druhého, nepřijdete o kompletní zázemí.

Evropská města naproti tomu fungují spíše odděleně. Odstěhovat se z Prahy byť jen do Vídně obvykle znamená, že začínáte úplně od nuly a musíte znovu budovat síť kontaktů na vlastní pěst.

Praha vás tím pádem mnohem víc svírá. Máte pocit, že když odjedete, ztratíte všechno, na čem jste tvrdě pracovali. Pro spoustu pražských rezidentů je odjezd z Prahy až úplně nejzazší možnost. Co jsem se vrátila, zjišťuji, že tohle se stále nezměnilo, a musím říct, že ta uzavřenost pražské společnosti Jiných mi skutečně nechyběla.

Je něco, co vám naopak chybělo?

Čeština. Když jsem před pár dny seděla ve vlaku do Prahy, a po výměně průvodčích na hranicích se ve dveřích kupé ozvalo vaše jízdenky, prosím, upřímně mě to dojalo. V posledních pěti letech jsem češtinu slyšela jen z vlastních úst, když jsem si nahrávala poznámky a chtěla snížit pravděpodobnost, že mě u toho uslyší někdo, kdo by neměl.

Jen čeština? Nechyběl vám nikdo, koho jste v Praze nechala?

Spolu se mnou tehdy opustila Prahu velká spousta aktivních Jiných a mých přátel a známých. Máte na mysli někoho konkrétního z těch, kdo zůstali?

Co třeba pražský Nejtemnější, Václav Polák? Říká se, že kromě spousty jiných věcí, které má na svědomí, způsobil i to, že jste opustila Prahu.

Říká se… Předpokládám, že to ze všeho nejvíc říká on sám. Václav byl jedním z důvodů, proč jsem v Praze zůstávala i přes to, že jsem věděla, že to nese určitá rizika.

Po útoku na analytický summit na podzim 2017 jsem vydala článek s veškerými informacemi, které jsem v tu chvíli měla, a Denní Hlídka, kterou v tomhle směru Václav zastupoval, mě důrazně klepla přes prsty.

Nebylo to poprvé, co jsme narazili na fakt, že Václav vždycky stavěl zájmy DH nad cokoliv jiného, a já jsem to samé dělala s poctivou novinařinou.

Takže o vás přišel proto, že dělal svou práci?

A protože já jsem trvala na tom, že budu dělat tu svoji. Úkolem dobrého novináře je psát pravdu, i když je nepříjemná. Zejména, pokud je nepříjemná někomu mocnému. Hlídky jako instituce mocné jsou, a je potřeba držet jejich činnost pod drobnohledem, aby si veřejnost mohla být jistá, že jednají v rámci Velké Dohody a budou schopné civilní Jiné chránit.

Minulost jsme probraly důkladně. Jaké máte plány do budoucna? Chtěla byste se vrátit do redakce Jiné Pravdy?

(smích) To záleží na tom, zda by o mě měla zájem Jiná Pravda. Mám velkou radost, že noviny stále fungují, a navíc to vypadá, že se vám daří celkem dobře. Takže je otázka, zda najdete využití pro starou válečnou zpravodajku, která je ze všeho nejvíc unavená z toho, jak umí být svět Jiných drsné místo.

Moje aktuální plány jsou znova se zorientovat v Praze, a dokončit jeden větší projekt, na kterém pracuji už několik měsíců. Až to bude hotové, doufám, že budu moct několik dopolední strávit tím, že si dojdu na snídani do kavárny na rohu, a přes kelímek s kávou a popelník budu pozorovat lidi, jak se věnují úplně jednoduchým věcem.

Za sebe můžu v tuhle chvíli už jen dodat, že se samozřejmě těším, na ten zmiňovaný větší projekt a slečně Lávkové přeji, aby se jí brzy povedlo naplnit onu touhu po klidných dopoledních v pražských podnicích.